"Už to chci mít všechno pročištěné"

11/05/2018

Jedna z nejčastějších vět, kterou

při své práci slýchám, je:

„Už bych to chtěl mít všechno pročištěné“

Nic takového ale není možné

...

Myslíme si, že existuje místo v budoucnosti,

takový bod na lineární ose,

kde se něco velmi změní a my se uklidníme

a konečně budeme odolní vůči

dotírajícímu světu a emocím

...

Co ve skutečnosti vidím, je, že

témat a emočních spouštěčů je v nás tolik,

kolik bylo denních a nočních situací

s rodiči, prarodiči, učiteli, kamarády...

Jsou v nás uloženy v jakémsi depozitáři

a vyskakují ven v závislosti

na aktuálních spouštěčích

a taky v závislosti na své síle

Když jsme vystaveni podnětu,

který v nás vyvolává obrovské otřesy,

máme tendenci potlačit vnímání

paralelních slabších otřesů

Jakmile velké drama odezní

(například hrozící odchod partnera),

začínám zaznamenávat i slabší podněty

(nechal talíř se zbytky na stole)

...

Když bych si vypůjčila přirovnání

k Richterově stupnici,

pociťujeme většinou jen zemětřesení

o určité síle, protože nemáme kapacitu na to,

zabývat se všemi podněty, a tak prioritizujeme

Odhalená partnerská nevěra by mohla být,

dejme tomu, na sedmém stupni RS,

zatímco různé drobné situace na stupni dva

- to když se nám třeba lehce zadrhne klíč v zámku

(a připomene jakési zadrhnutí plánu z minula)

anebo se můj pohled setká s pohledem ženy/muže

(a vyvolá asociaci možného nepřijetí)

To jsou ony drobné zádrže dechu a zatuhnutí,

kterých si v letu života prakticky ani nevšímáme,

až do doby, než se nám na tento úkol uvolní

trochu dodatečné psychické kapacity

...

Každý nechtěný psychický vzorec v nás

- to jsou ty založené na strachu a studu -

má mnoho rovin

Onen základní princip, který kdysi vznikl

v souvislosti

s tátovou brutalitou, máminým chladem,

tátovou slabostí, máminou slabostí,

tátovou nedostupností, máminou necitlivostí

a podobně,

jsme v průběhu života prožili znovu a znovu

v mnoha drobně se lišících situacích

Každý takový program jakoby se obalil

nevábným diamantem o mnoha ploškách

Jakmile si „vyčistíte“ například pohled

na dávnou situaci, kdy vás máma odmítá

a uvědomíte si, že vás milovala,

vyskočí na vás v reálném životě podnět,

který vás vrátí do jiné situace, kdy vás odmítla

a ještě ponížila (samozřejmě to udělala

nechtěně či prakticky v bezvědomí)

...

V té chvíli se vám může zdát, že

veškerá práce, kterou jste dosud udělali,

je k ničemu, ale není to tak

Prostě jen pronikáte hlouběji do

mnohovrstevnatých dětských prožitků

...

Bohužel máme zjednodušený pohled

na fungování psychiky a tyto nové hloubky

nevítáme, ale děsíme se jich

Je to proto, že máme zároveň většinou

návyk na pocity bezmoci, beznaděje,

nekonečnosti utrpení

Jsme zvyklí trpět a zoufat si nad tím,

často s určitou dávkou dramatizace

I ona tendence dramatizovat má své kořeny

a při pohledu na dospělé, se kterými

jste žili v dětství, snadno rozpoznáte

čí emoční návyk to je

...

Klíčem k psychické vyrovnanosti je:

VĚDĚNÍ – trvalá práce na zvědomění programů

a pochopení principů mezigeneračního přenosu

POCHOPENÍ – že viník neexistuje, že

mezigenerační přenos přesvědčení, postojů a emocí

prostě funguje mechanicky, podle svých zákonitostí

ROZHODNUTÍ – odpoutat se od návyku na negativitu

KAŽDODENNÍ PRÁCE – na vracení se do světla,

rozdmýchávání naděje, neživení negativního přemýšlení,

činy směřující k radosti a smyslu

...

Je v nás všechno,

za mnoho životů našich předků

a možná i našich vlastních

Za tisíce let fungování společnosti

s jejími radostmi, strastmi, strachy

Všechno se v nás mísí a vře

v jedné bezbřehé symfonii

náměsíčného orchestru

Které melodické linky

vyzvedneš na povrch,

je ale jen na tobě

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

 

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články