Vymanit se ze vzorce: Dávám, abych se cítil ukřivděně
„Nic nemám – nic nedám – nic neumím!“
odmítavě cedí skrz zuby vyčerpaná družinářka,
kolem ní roj dětí – dvacet hlásků, všechny ji
chtějí, všechny ji potřebují
...
A takhle se často, nebo stále, cítily i naše mámy
a nechaly naše švitoření a potřeby bez odezvy
V naší hlavičce se z toho utvořila matrice
pro to, jak vypadá vztah
„Moc tě potřebuji a ty můžeš, ale nechceš
mi dát“
...
A do téhle půdy jsme zasadili semínka
různých strategií přežití, jak tuto
stěnu odmítání přece jen přelézt
...
Někdo se snaží navazovat spojení s druhým
(mámou) péčí a nabízením různých službiček
Dítě v něm je osamělé a prázdné a snaží se
mámu obměkčit a zároveň jí ukázat,
že totéž by chtělo od ní
...
Není potřeba říkat, že většinou si vybere
partnera, který má podobné zranění
jako jeho máma, protilehlé tomu jeho
(tj. málo dostal, a tak dává málo)
A tak náš pečující, službičkový typ:
DÁVÁ TAM, KDE JE PŘIJÍMÁNO
JAKO SAMOZŘEJMOST ČI NENÍ PŘIJÍMÁNO/
PŘIJÍMÁ TAM, KDE SE DÁVÁ Z MÁLA/
A NEDÁVÁ TAM, KDE BY DOSTAL DOST
...
To proto, že si v sobě stále nese mámu
jako předobraz svého partnera
a sám se chová jako pokorné dítě, které
dává vše a tiše doufá v odměnu
...
Pokud v daném vztahu akcentuje mámin
odmítavý rys, může se dokonce stát,
že partner bude jeho péči odmítat
Druhý totiž cítí, jak moc je od něj očekáváno
Cítí, že nejde o dar, ale o půjčku,
kterou má splatit
A tak se může dokonce ohrazovat proti dárkům,
nechtít, aby mu druhý vařil, vymlouvat mu,
aby za ním jezdil dálku na otočku...
protože zkrátka cítí, že tolik on sám nechce dávat
Byl v dětství opakovaně zklamáván – rodiče buď
nasadili vysokou laťku a pak dávat přestali
anebo mu dokonce vyčítali, kolik pro něj dělají
(mimochodem, tento sloužící typ mu také
později své služby sečte a vyčte)
...
Nechce připustit, že druhý nepřijímá, protože
pro to má své vlastní důvody, včetně těch,
že se bojí spojit, aby později nebyl zklamán,
že danou službu za tak vysokou cenu nechce,
anebo motivy dávajícího nevnímá čistě
„Ty musíš přijímat a ty mi musíš dávat!“
řičí dítě v nás a není schopno číst situaci
...
Ale to zdaleka nejsou všechny nitě v klubku
Náš sloužící dospělý zároveň neumí přijímat,
cítí se u toho divně, není na to zvyklý
a v podstatě se tomu vyhýbá
A navíc to, co dostává, vnímá málo
a to, co nedostává, vnímá hodně
...
Chce dostat přesně to, na co si myslí,
ale často vlastně neví, co to je
...
A tak slouží do úmoru a očekává, že něco
přijde bez prosby a že to bude přesně to,
co chce (ale neví, co to je)
A až to přijde, nebude to umět přijmout
A tak si po chvilce nebude pamatovat,
že něco dostal, ani že se ho druhý ptal,
co chce, bude si znovu a znovu pamatovat
jen své neuspokojení a křivdu
...
Partner mu má nahradit dětství
Má být ideálním rodičem, který stále zkouší
různými způsoby uspokojit své dítě, vymýšlí
desítky cest a maximálně nevtíravým způsobem
je nabízí, nepřijaté zahazuje a vymýšlí nové
...
Proto NENÍ CTNOSTÍ NIC NEPOTŘEBOVAT
- dávat, čekat, chápat nebo dělat jen
neurčité, neverbální náznaky
a pak se hroutit, chladnout, vzplanout, utéct
Ctností je poznávat své potřeby každý den
a učit se je uspokojovat či vyslovovat
pokorné prosby, diskutovat, otevírat se
...
Žít svůj život příjemně pro sebe a partnerovi
sám od sebe nabízet jen to, co je mi odměnou
samo o sobě – ne, co si myslím, že bude užitečné
nebo příjemné partnerovi
A v ostatním počkat, až si partner řekne sám
Pak se nemůže stát, že se mezi partnery
rozevřou pocitové nůžky a jeden se bude
cítit vykořisťován, jako oběť
...
Kdo dostal, anebo sám sobě dal dost,
dává radostně a je přejícný
Možná to znáte z našich konstelací: zasytíme
malou hladovou holčičku v dospělé ženě
a ta začne přát štěstí svým rodičům
a dříve nenáviděnému sourozenci
A od toho se odvine, že začne přát štěstí lidem
A od toho se ještě odvine, že přeje lidem,
aby byli krásní, zajímaví, úspěšní a dokonce
začne tolerovat, že můžou mít své
zvláštnosti a nálady
...
Začne cítit, že JEJÍ ZÁJMY A ZÁJMY DRUHÝCH LIDÍ
JSOU V SOULADU, NEBO ŽE VŽDY
MŮŽE NAJÍT CESTU,
ABY BYLY V SOULADU
A začne toužit tisknout na prsa děti a manžela
Dávat dál to, co dostala, dávat z hojnosti a štěstí
...
A teprve tehdy dojde k opravdovému
spojení s partnerem
a se světem
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz