Máme hlad a vnímáme nebezpečí

Jeden můj kamarád včera prošel regresí

Očima, kůží, tělem tam prožil to, o čem

tak často píšu

Viděl sám sebe v porodnici, zažil odloučení

od matky po porodu a přinášení na

půlhodinová kojení

Prožil hlad a strach a zajíkavé pití

u mámina prsu

Neviděl, neslyšel, nezajímal ho mámin obličej,

nezajímal ho kontakt, viděl jen prs

a sál a sál, i poté, co už měl dost, protože

„Tahle příležitost se už nemusí opakovat.

Nebudu mít dost.“

Celý život si neseme důsledky

Naše mámy byly vlivem tlaků dnešního

životního stylu často ve stresu už v těhotenství

V důsledku toho špatně metabolizovaly

a výživa plodu nebyla dobrá

Porod býval často vyvolávaný, nepřirozený,

novorozenci odnášeni do sběrné místnosti

a mléko vystresované matky nekvalitní a

ještě k tomu jen po nekonečných čekáních

Jaká z toho může vzniknout společnost?

Proč asi jsme generací workoholiků a konzumentů?

VŠICHNI MÁME HLAD A CÍTÍME NEBEZPEČÍ

Musíme pracovat, protože bude málo, nebude

Kdykoliv jdeme kolem jídla, cítíme puzení si zobnout,

„protože mám málo … nebude“

Ale protože jsou naše buňky, naše tělo

- už od oněch dávných prožitků -

ve stálém podvědomém stresu,

málo dýcháme

a přestože konzumujeme, naše tkáně, svaly, šlachy

nejsou vyživené

Podle stupně rezignace malého dítěte v nás

(buď v podvědomí převládá v podstatě přitakání smrti, apatie

anebo je tu sžíravá a zoufalá touha žít)

pak lidé buď jedí málo, odmítají jídlo (to výjimečně)

anebo jedí hodně, ale zároveň nemetabolizují

Pokud převládá apatie, nevíra plodu či novorozence v život,

většina živin se z těla prostě vyloučí a tělo je vyhublé

Pokud kdysi nabyla vrchu touha žít, avšak je kolem ní

val z obav a strachu, že nebude dost,

tělo vytvoří tukovou zásobu, svaly však vytváří obtížně,

protože organismus je celý život v jakémsi

stand-by módu, přežívá se zatajeným dechem

- nežije, jen se snaží nezemřít

A hned za tím stojí ve frontě úkol číslo dvě,

i když o něm na vědomé úrovni „nevíme“

- tělo i myšlenky, pokud možno, zcela zahltit jídlem,

prací, prožitky, informacemi, přesuny, konverzací, ČÍMKOLIV,

abych necítil ono dávné utrpení, hrůzu a depresi

uložené ve spodních patrech podvědomí

Já sama jsem musela na své cestě dojít až do bodu,

kdy jsem vytvořila cosi, co teď nazývám

limbickými konstelacemi, limbickým dechem

a limbickým přepisem,

abych konečně začala přepisovat, řádku po řádce,

svůj buněčný program přežití

Je to neobyčejně zdlouhavý proces,

skládá se z desítek a stovek sklíček mozaiky,

která čistím a barvím do odstínů života

V jedné sesi limbického dechu se mi třeba podaří

vnímat, jak moje a máminy tkáně pracují v souladu

Jak se prolínají, skoro jako by se milovaly,

podporují, jak mě maminka vyživuje

Jindy zase se v limbické konstelaci rty přisaju

na kůži své spolupracovnice Jasmínky a cítím,

jak piju od mámy, tak dlouho, jak jen chci,

udyndám se do spánku a když se probudím,

je hojnost stále na dosah, pořád centimetr

od mé pusy, tam, kde byla, když jsem usnula

Jindy mě živí pohled do jejích (máminých)

láskyplných a trpělivých očí

Vrstvy a vrstvy situací, prožitků, emocí,

fyzických pocitů hladu a svírání,

zoufalých myšlenek, ze kterých je uhněteno

naše dnešní tělo a způsob prožívání

Čekají, aby byly uviděny a přepsány

Uzdravování probíhá úplně jinak, než jsem si

kdy předtím myslela

Je to jako cesta Kryštofa Kolumba do neznáma

Kilometry prázdného moře, bouří,

vzpurné, zoufalé posádky, nevěřící v dosažení

vytyčeného cíle, ztenčené zásoby,

krvavé sluce, bledé hvězdy…

ale sem tam už osamělý pták,

ve vzduchu závan prohřáté hlíny, květin

A jak plachtím stále blíž vytoužené zemi,

začínám cítit, že:

Není nebezpečné vnímat své tělo.

Je bezpečné vnímat své tělo.

Je bezpečné nepřeplňovat tělo.

Je bezpečné zůstat jemně vnímavá.

Můžu jíst pomalu.

Můžu dýchat zhluboka.

Můžu zpomalit.

Můžu se zastavit a jemně vnímat

sebe, partnera a svět.

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon