Štěstí, sladkost, vedení přijdou od "mámy"
Fascinace druhým pohlavím,
čekání na osudového partnera
Fascinace jasnozřivými lidmi
Fascinace geniálními dietami
Fascinace zázračnými léky
Fascinace nadpřirozenými schopnostmi
Fascinace zázraky
... to všechno je podle mně
jen zoufalstvím a bezmocí malého dítěte,
které čeká na pomoc zvenčí,
čeká na záchranu
...
Samo sobě nerozumí
Neví přesně, proč necítí sladkost těla,
sladkost pocitů, proč jeho bytí není
blankytné a zlaté, jemně nadýchané
Cítí touhu po mámě, po dokonalosti
prostředí k žití a ví, že máma
má schopnost několika pohyby, slovy,
záchvěvem hlasu, všemi těmi
malými záhadnými věcmi, které
ví, zná a umí, udělat jeho život
slastným
...
Máma má recept
na štěstí, zdraví, lásku, klid, spánek
Každé dítě zažilo ten zázrak, kdy je máma
najednou tu a celé jeho tělíčko se uvolní
a všechno je najednou v pořádku
Mámin dotek léčí
Máma všechno ví a všechno zařídí,
je všemocná, kouzelnice, tvůrkyně všeho
...
Dokud máme v sobě nevyléčená
a dokonce neobjevená nebo
ne plně a plasticky pochopená
raná zranění, stále nás ovládají
tyto chiméry malého kojence a batolátka,
kterým jsme kdysi byli
...
Hledáme toho pravého, jehož pohled,
dotek, teplo, energie, slova, činy
nás uzdraví, uzdraví celý náš život
Hledáme toto „předurčené, posvátné“ spojení
Muž může blouznit po posvátné,
moudré, vlídné, uzdravující ženě
Plakat u písně Dívám se dívám
Petra Hapky a Lucie Bílé
a dál nevědomě toužit po mamince
Žena může trvale žít s utkvělou myšlenkou,
touhou po svém dvojplameni,
osudovém, silném muži s něžnýma rukama,
který ji obejme, obklopí, ponese,
oddá se jí a ona jemu
...
Malé dítě v nás stále žije s myšlenkou,
že někde někdo („máma“) ví, co potřebujeme
jíst, nejíst, dělat, nedělat, že existuje nějaká
jedna pravdivá odpověď
na každou situaci, otázku, jen ji zjistit,
jen se ochytřit, jen se někde zeptat,
jen cvičit to správné cvičení,
jen jíst ty správné věci,
jen myslet ty správné myšlenky,
jen se chytit těch správných lidí,
jen získat návod a držet se ho...
do doby, než najdu toho pravého
nebo než mě ten můj docení
a pak se rozplynu
v pohádkovém jasu
...
Když si uvědomíme, že realita je jiná,
můžeme pocítit hluboký žal,
všechnu svou prázdnotu a chaos,
neukotvenost nezralého tvorečka v sobě
Dospívání bolí
Najednou nevíme, co dělat,
k čemu směřovat, proč o něco usilovat
Vždyť celý náš život byl založen
na snaze získat vedení i sladkost zvenčí
a najednou se máme vzdát všech konceptů
nekonečně kompatibilního partnera,
osvícených metod, zaručených pravd
...
Najednou tu není nic a nikdo,
jen moje tělo a moje potěšení ze života
teď v téhle dané chvíli, bez „mámy“
a bez vyhlídky na její návrat
...
A teprve tehdy jsem nucen se plně
obrátit sám k sobě,
přestat se tolik zabývat tím, kdo se
na mně dívá, jak mně přijímá,
co ke mně vysílá, co bych z druhého
potenciálně mohl získat
a začnu se konečně věnovat sobě
A začnu zkoumat, co pro sebe
můžu dělat a jaký smysl život má,
pokud bych od druhého už nikdy
nemohl nic získat a ani sám dospět
k nějaké své fenomenální proměně
...
Otestujte se
Na kolik procent vaše životní naplnění
závisí na tom,
jestli najdete „toho pravého“,
jak se k vám chová partner
nebo na tom, jestli a nakolik se vám
podaří nějak zázračně změnit
sami sebe a odezvu lidí na vás?
Kolik nadšení cítíte pro život,
pokud se ideální partner,
ani zázračná proměna
nebudou konat?
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz