Dobře, ale co s tím? Ten hlad je věčný

04/09/2018

Nejčastější věta, kterou moje článečky vybuzují, je:

„Dobře, ale co s tím?“

Jsme, alespoň věkem, dospělí lidé, a tak chceme

věřit v to, že nejsme bezmocní, že můžeme

něco udělat, něco, co přinese produktivní výsledek

Akce – reakce, a to brzy a nevratně

...

Tak ale psychika nefunguje

Spíš než, dejme tomu, sedm vrstev cibule,

je psychika jako vesmír přelévajících se sluncí,

zamrzlých planet, kolidujících rojů, prachu,

prázdnoty, jader nekonečné hustoty

Je v ní uložen, vteřinu po vteřině, celý náš život

Vteřinu po vteřině od okamžiku, kdy naše

tvořící se tělo

začalo zaznamenávat svou existenci

...

Záznamy v našem těle

– počitky, emoce, obrazy, slova -

se neustále převalují, přesýpají, rotují

a jsou drženy v určitých mezích mnoha hrázemi,

které nás mají chránit před touto entropií

Velmi ohrožující vjemy jsou drženy pod zámkem,

v nevědomí, a naše vědomá mysl neustále

pracuje na udržení jakés takés psychické rovnováhy

Má vybudován systém přesvědčení a strategií,

jak se vyhnout oněm velmi ohrožujícím vjemům,

o kterých na vědomé úrovni „nevíme“

Základním principem, na kterém vše stojí, je

NEDŮVĚŘOVAT

...

Není to jen nedůvěra k blízkým, kteří tu pro nás

tak často nebyli, když jsme je, jako děti,

potřebovali nejvíc

Je to také nedůvěra ve vlastní schopnosti,

že si se vším poradím, že jsem schopen ukonejšit

sám sebe, navodit si příjemné pocity

a celkově nedůvěra ve svět i život jako takový

Tyto pocity často vznikly už v rámci dějů

v děloze mámy, při porodu a brzy po něm

A na nich pak stojí celý náš život

...

Jsme savci, ne nějací odosobnění bohové,

vazba na přátelské, vyživující, měkké prostředí

zajištěné spřízněným dospělým tvorem,

je pro nás na začátku života určující

- a ten začátek života je u nás,

oproti jiným zvířatům, velmi dlouhý

Naše mláďata procházejí celou řadou fází,

ve kterých potřebují zcela specifické zacházení,

specifickou vazbu na svého dospělého

A v každé této fázi se může něco,

nebo dokonce skoro všechno, pokazit

...

Ve vesmíru našeho těla jsou potom

- vteřinu po vteřině -

uloženy záznamy zklamané důvěry a bolesti

plodu, kojence, batolete, předškoláka, školáka,

dospívajícího, mladého dospělého

A pokud se i občas v jakémsi vzepětí nadějí

někomu odvážíme dát na chvíli svou důvěru,

něco v nás nám našeptává, že

budeme znovu zklamáni a že je možná

bezpečnější se zklamat dříve, než později

...

Z toho pak, podle mého názoru, pramení

různé nápady uzdravovat svou psychiku

v systémech, které nepracují s vazbou

rodič – dítě

Můžeme se zkusit upnout na nějaký

spirituální systém, který potírá emoce,

sytit se energií dalekých galaxií,

energií bohyně země nebo energií Ježíšovou,

vyznávat rácio a zaměstnat svou mysl

nějakým náročným, dlouhodobým, emocí prostým

nebo dokonce skeptickým projektem

...

Nicméně, jsme savci a kdysi dávno

jsme onemocněli bolestným nedostatkem vazby

a kdo se chce uzdravit, potřebuje se zaměřit

na bolestivé místo v sobě

Může, a je to fajn, jako dodatečný stabilizující prvek

použít nějaký kompenzační systém, který mu

po určitou dobu dodává program a trochu síly,

ale neměl by zapomenout, že je to jen kompenzace

a ta nevydrží navždy, vyčerpá se

Ve skutečnosti nejsme bohové a nedokážeme

svá zranění zrušit předstíráním bohorovnosti,

toho, že jsme jaksi nad nimi a za nimi

...

I já ve svých limbických konstelacích občas

postavím lidi do pozice duše, něčeho, co tu bylo

„před jejich vtělením“ a co se dívá na své rodiče

a ony směšné, malé lidské hry z nadhledu

Jde to a část této roviny si, pokud jsme velmi bdělí,

dokážeme vybavit i v běžných, každodenních

situacích našeho partnerského života

Je to ale stále funkce vědomé mysli a když svůj šíp

vystřelí tělo, chemie těla, ony malé hbité potvůrky

v nás, všechny teoretické koncepty se rozplynou

a jsme zase na úrovni zraněného, nedůvěřivého

batolete

Zahořklí, nárokující, opuštění, oběti...

...

Někdo mi řekl, že hlad se nedá zasytit

sycením

a že po mých kurzech je ještě větší hlad

Já věřím tomu, že hlad se dá zasytit

jedině sycením na tom správném místě

na časové ose, u zdrojových zážitků

Je jich tam samozřejmě mnoho a mnoho,

a proto někdo, kdo přišel na můj kurz

zraněný tak, že už nechtěl svůj hlad ani znát,

kdo se usadil v odtažitosti,

pak po lehkém navýšení důvěry ve svět,

svou touhu znovu naplno procítí

a cítí se hladovější než dřív

...

To ale není špatně, je to pokrok

a ano, druzí nás mohou zklamat, je to

dokonce nevyhnutelné, protože to zklamání

si neseme v sobě

A jen větším a větším poznáním svých

zranění a strategií přežití

- založených většinou na nedůvěře -

a přepisováním těchto programů zevnitř

z těla, můžeme změnit chemii těla

a emoce, které většinově produkuje

Změnit nedůvěru v radostné očekávání

...

Já, po mnoha různých peripetiích

(zkoušela jsem i různé odosobněné systémy)

vyvíjím metodu přepsání buněčné paměti

Vytvoření nových referenčních bodů v psychice,

které do ní začnou vysílat depeše o radosti a blízkosti

Ne formou: “Zapomeň, co bylo a představ si toto,“

ale hlubokým pochopením principů

mezigeneračního přenosu, prožitím zkušeností

vlastních rodičů zevnitř, odbouráním

náboje odporu vůči nim a přijetím možnosti,

že pod odmítavou slupkou je milující srdce

Pak jsou lidé schopni přepsat v konstelacích

nebo integrativních dýcháních své programy

do hloubky, stát se novými lidmi

...

Trvá to

Ona první fáze:

PŘEKONÁNÍ NEDŮVĚRY A ODPORU

je nejdelší

Mnohdy trvá i několik let té nejkvalitnější

psychologické práce na sobě

Potom už je vytvoření nových referenčních bodů,

které postaví stabilní novou konstrukci,

už otázkou měsíců

...

I potom přicházejí propady, ale lidé, kteří

u mně prošli za poslední dva roky

- kdy moje práce začala akcelerovat -

několika kurzy, už vědí, že zklamání a nedůvěra,

jsou jen mentální programy

a jen co odezní, je možné se vědomě

vrátit k lásce

A už cítí, že jejich hlad je menší než dřív

a když se objeví, obrátí se s důvěrou

dovnitř, k mámě, kterou už přijali

a vytvořili si s ní krásnou, nekomplikovanou

savčí vazbu

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

 

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články