Křečovitý individualismus a naše archetypální kořeny
My lidé se jeden od druhého moc nelišíme
Odlišnosti, které
- hrdě či s úzkostí -
svému okolí ukazujeme, jsou spíše jen
povrchovou záležitostí
Uvnitř jsou naše touhy stejné,
utvořené evolučními proudy a tlaky
celých tisíciletí
Jsou to rysy a hodnoty, které si homo sapiens
nemůže jen tak odpárat
...
Podobně jako mnoho jiných živých tvorů,
i my, v sebezáchovném pudu, toužíme
spojit svůj život s dlouhodobým partnerem
Existenciální zákonitosti nás pudí stát se
láskyplným, život podporujícím, otcem či matkou
A chceme patřit do nějakého společenství
a být mu užiteční, být s ostatními v souladu
...
Pokud byla rodina, ve které jsme vyrůstali,
s těmito principy pevně spojena, pak i my
přirozeně směřujeme k naplnění těchto hodnot
a náš život je jimi smysluplně naplněn
až po okraj
...
Pokud však v našem rodě některý z těchto
prastarých lidských principů onemocněl,
vydáváme se většinou v životě cestami, kterými
chceme odvěkou pravdu o lidské přirozenosti
popřít
Nejsme schopni vidět nebo pokorně uznat,
že se nechováme přirozeně a pro svou duši
blahodárně
Namísto abychom se snažili pochopit, proč
nechceme partnera, proč nesměřujeme
k harmonii a souladu, proč pohrdáme
lidskými společenstvími, proč pracujeme jen
pro sebe a svůj prospěch,
namísto hledání důvodu pro svůj zjevný,
křečovitý individualismus,
hledáme důvody, jak ho vysvětlit a obhájit
...
Namísto abychom hleděli ze svých reakcí
na druhé lidi pochopit, jací jsme,
bereme za měřítko všeho sebe a na základě
svých reakcí
hodnotíme druhé lidi
A sami sobě se snažíme vysvětlit,
že naše postoje a zjevně antisociální,
antipartnerské, ostražité, nedůvěřivé,
hrabivé, naparující (a uvnitř ponižující se)
tendence, jsou v pořádku
...
Hledáme náhradní cíle a smysl života
Hledáme se povrchním a manýristickým způsobem,
který má opět prokázat naši jedinečnost
- v ašrámech, indiánských osadách, v jeskyních,
na exotických výpravách, při dlouhodobých půstech,
v extatických a tělesně nepříjemných zážitcích,
na dlouhých, trýznivých, poutích...
Chceme vykonat něco velikého, jedinečného,
odlišit se, vystoupit z řady... a tím se ovšem,
bohužel, jen opět ještě více oddělit od lidí
Chceme si ukrojit více z krajíce třeba tím,
že ovládneme i cizí země – že nám i zahraniční
obecenstvo, korporace, představenstvo
budou ležet u nohou
Chceme konzumovat nezvyklé, nebezpečné,
rádoby osvobozující zážitky a pak o nich
referovat na sociálních sítích nebo napsat knihu
...
Avšak jediné, co potřebujeme, je
lépe poznat sami sebe
Z reakcí na druhého pochopit, jak jsem zraněn
a dělat krůčky k uzdravení v místě a podmínkách,
kde žiju a kde mi na kůži má stará identita
přiléhá nejvěrněji
Pochopit, že člověk se cítí dobře, když je
s druhými v důvěře spojen a hledat a léčit místa
ve své psychice, kde sídlí nedůvěra a sklon
k oddělování se
...
Ne „být jiný“, ale být na jedné lodi,
táhnout za jeden provaz s lidmi,
kteří mě obklopují a vlastně se všemi lidmi
- to je to, co nás činí šťastnými a uvolněnými
...
Ne náhradní cíle, ultra zajímavé mladické
dálavy, vyhecované výkony a historky
o výbojích na ostří nože, ale láskyplný, plný
každodenní kontakt s partnerem, dětmi, přáteli,
se kterými žiju ve smysluplném spojení
...
Pokaždé, když budete zvažovat nějaký nový
čin a cíl, zeptejte se sami sebe:
Odděluje mě tato věc od druhých
nebo mě s nimi spojuje? A spojuje mě s nimi
mou představou jejich obdivu a zájmu
anebo na jemné, srdeční úrovni, vzájemného
sdílení a splývání?
...
A až naše životní anti tendence povolí,
až se přestaneme cítit v hloubi duše
odpojení a ponížení, až ego přestane
neúnavně mašírovat proti davu,
pozná to nejen váš šéf, partner a děti
O tom, že už se necítíte odděleni a patříte
do lidské rodiny, vám
- formou zmírnění reakcí na nepříjemno -
podá zprávu i člověk, který nesplnil
vaše očekávání, prodavač novin, muž či žena
na promo lince vaší banky, nebo člověk, který
vám v metru nechtíc šlápnul na nohu
A upřímný, procítěný kontakt s partnerem,
dětmi a několika přáteli vám bude
nad všechny úspěchy a pozornost davu
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz