Je tě málo, je tě moc


Peněz, práce, zábavy, pozornosti, lásky...

může být buď málo nebo moc

Zřídkakdy je něčeho dlouhodobě

tak právě akorát

Něco tě zaujme, potěší, rozptýlí, rozjaří,

přinese peníze, úspěch... a už si v tom

frčíš, rozdmýcháváš plamínek

znovu a znovu, ždímáš si tu

nacucanou cíchu přímo do pusy,

až jednoho dne

máš dost a už nechceš ani kapku

A na šňůře máš jiné cíchy a ručníky,

vyprané snad v mrtvém moři,

hořkoslané a suché, až se lámou

...

Ve vztazích je to stejně

Něčeho je na tvém partnerovi moc

a něčeho zas málo

Místa, kde je ho přesně akorát,

léty zmizí z radaru, podivný úkaz

Není čas je hledat a oprašovat, ocenit,

vždyť máš dost co práce uhýbat políčkům

mrskajícího se ručníku plného mokrých,

těžkých povinností, vin a emocí,

tam, kde je partnera moc

a do toho se snažíš sesbírat v ústech

slinu a polknout to suché hořko tam,

kde je tvého muže, tvé ženy

málo

...

Našich rodičů bylo často málo

- málo empatie, málo blízkosti, málo

času a pozornosti, málo sdílení a učení

a často jich bylo zase moc

- tlaku, uspěchaných úsudků a nálepek,

vnucovaných úsluh s očekáváním

vděčnosti a poslušnosti

...

A tak v oživlých vzpomínkách,

v představách, které vytlačují přímý

vjem dneška, vnímáme svou ženu

a svého muže

tu jako skoupého a tu

jako necitlivě tlačícího rodiče

Musí takoví být, protože jinou mapu

v sobě nemáme

A tak tomu pomůžeme!

...

Introvert si najde extroverta a pak

vyje na měsíc, když namísto večerů ve dvou

drahý vyráží na pivo s lidmi, které sotva zná

Vyprahlý člověk s životním plánem být

pro svou rodinu vším a nehnout se od partnera,

si najde vyprahlého workoholika

s životním plánem „moc se doma neohřát“

Plachý člověk, který se chce schovat a být

doma hýčkán silným partnerem, si namluví

narcise, který si pěstuje kruh obdivovatelů

Opuštěnost, vyprahlost ožívá

...

A pak taky ten tlak...

Netušíš, že si ho vytváříš sám, že sis už dávno

vzal za své dávné tlaky rodičů

a že se sám omezuješ a nakládáš si

Zdá se ti, že to okolní svět – děti a partner

nejvíce, ti do obličeje cákají tisíc a jednu

povinnost a že jsi na všechno sám

...

Cítíš se zahlcený

a cítíš se opuštěný

Stále dokola frčíš tuhle sinusoidu

Propadáš se a stoupáš na housenkové dráze,

snažíš se chytit kolem krku

kačera nebo labuť, stále ti unikají

a nevidíš, že to máš všechno v rukou,

že páku držíš ty

...

Desetkrát za týden anebo za den,

pokud máš víc času vnímat,

cítíš, že jsi opuštěný a cítíš, že jsi zahlcený

Partner ti uniká, nezajímá se o tebe dost

A partner ti nepomáhá a tlačí na tebe

...

Nic z toho není reálné, všechno jsi to

sepsal, zrežíroval a zahrál sám

na motivy filmu svého dětství

Je to remake, nikterak umělecký,

spíš otrocky doslovný

...

Přestaň ztrácet čas úvahami o tom,

co všechno ti dělá nebo nedělá partner

a jak ho změnit, zmanipulovat nebo opustit

Ptej sám sebe:

Jsem právě teď opuštěný nebo zahlcený?

Odkud to znám a co s tím budu dělat?

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square
  • Facebook App Icon