top of page

Jak poznám, že jsem připraven na změnu aneb Pozor na velké, dramatické změny

Dotaz čtenáře, ke kterému jsem napsala včerejší článek

„Jak spát a mít prostor pro sebe, když musím živit rodinu?“

mě inspiroval k pokračování na toto téma

Okamžik, kdy si naléhavě uvědomíme,

že nám něco nevyhovuje a chceme to jinak,

je většinou pouze samotný začátek cesty ke změně

Lidé, které potkávám na kurzech, ke mně často

přicházejí se zadáním:

  • Jak rychle změnit sebe nebo partnera

  • Opustit partnera – ano nebo ne?

  • Nauč mě pár tipů, jak být lepším rodičem

Chtějí se dostat rychle z bodu A do bodu B

To je ale zadání typu: Dopravit se na druhý

konec vesmíru rychlostí světla a disponovat

pouze běžným spalovacím motorem

Nemají k tomu nástroje

Mnoho nástrojů, mnoho pater vývoje chybí

Přesto „Chtěl bych, ale absolutně nevím jak,“

je směr, bod začátku tu už je

Pokud ale nevíme, jak dorůstání ke změně funguje,

začneme si myslet, že je změna už už na spadnutí

a horečnatě upřeme svůj pohled

na toužený výsledek, namísto na prázdné úseky

mapy, které potřebujeme nejdříve zaplnit

A nastoupí zkratkovité přemýšlení, soužení se,

zlobení se a hecování

Ale, jak zní stará pravda: Kdo o změně přemýšlí,

připraven na ni není

Pokud by připraven byl, nepřemýšlel by,

změna už by se děla

Vezměme si pro ilustraci zadání Chci být lepším rodičem

A konkrétní situaci typu: Dítě má špatný den,

nekomunikuje, občas bouchne dveřmi nebo

mu něco spadne

Rodič by rád uplatnil nějakou kouzelnou,

na neurovědě založenou, formulku, jak dítě

validovat a převést do pocitu klidu a síly

Bohužel se však sám neumí emočně regulovat,

takže při kontaktu s emocemi dítětete sám ztrácí

sebekontrolu, sílu, dokonce zdravý rozum

Navíc má z dětství silně vštípenu fóbii

„S věcmi se zachází opatrně, všechno zničíš!“

A tak namísto kouzelné formulky vyštěkne

a když dítě v šoku ustrne a nereaguje, propadne

se navíc do programu „Aspoň se na mně dívej, když s tebou mluvím.“

Není možné dělat světelné skoky, když mám

motůrek, který rozpohybuje stěží plyšového králíčka

a sám jsem vlastně dospělé dítě, jehož potomek

pouze nasál jeho vlastní modely chování

a emočního prožívání

Anebo příklad: Rozvést se či ne?

Jakmile zabloudí do naší hlavy, coby euforické

řešení nesnesitelného vnitřního pocitu,

začneme toužit, aby TO už bylo

(typické dětské „magické myšlení“)

Když ale půjdu do hloubky a představím si

praktický život po rozchodu, nejen úlevu

spojenou s odstraněním spouštěče (partnera)

mých retraumatizací, mohou na povrch vyplout

různé důležité informace

Například můžu zjistit, že se o sebe

nepostarám finančně – a tak nezbývá, než

se místo snění zaměřit na tuto otázku

Jakmile ji vyřeším, vyplují napovrch třeba

strachy, jak zvládnu celkový chod domácnosti,

co bude, když onemocním, jestli se nepropadnu

do chaosu, jestli mě ještě někdo bude chtít,

co řekne okolí a podobně

A nezbývá mi, než je řešit, jednu po druhé

- některé prakticky, jiné spíš hlubším kontaktem

se svou psychikou, reorganizací hodnot, prací

na zlepšení svého sebeobrazu a sebevědomí,

oživením vztahů s přáteli…

Ona nevyhovující situace, kterou chceme změnit,

tu není náhodou

Je přesným obrazem našeho vnitřního světa

VNITŘNÍHO světa

Ten nelze přepsat pouze mělkými kroky

ve vnějším světě (změnou místa pobytu,

změnou partnera, změnou práce, změnou

slov, která nám jdou z úst, bez změny emocí,

které je nesou)

Klidně toužeme po velkých změnách

a vztekejme se, že to ještě nejde, už v tom

je určitá energie, kterou budeme potřebovat

Ale jděme do hloubky a do konkrétní roviny

Jednu po druhé zdolávejme překážky na cestě

A jakmile bude cesta volná, začne se nám v hlavě

odvíjet „film“ vysněné rodičovské scény

anebo onen toužený rozchodový rozhovor

A bude to film, ve kterém nic nebude drhnout

Budete cítit jen jasnost, energii a klid

V té chvíli jste připraveni

Ale v té chvíli jste zároveň už ušli takový

kus cesty, že změna už nebude nic dramatického

Pocitově to bude jen poslední kapička,

malé doťuknutí

Skutečná zralá změna, ke které jste se

poctivě propracovali, která není jen nafouklou

bublinou euforického plánu a vydrží,

není nic velkého, nic bombastického

Organicky jste k ní dorostli

A namísto bláznivého štěstí a úlevy

pocítíte spíš radost ze svého růstu,

vděčnost a klidné pousmání

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page