top of page

Potřeby a sebeobraz (programy a protiprogramy začínají v těle)

Kvalita života závisí na dvou věcech

1) jak dobře si umíte naplňovat své potřeby a

2) jak dobře se vám daří o sobě smýšlet

Potřeby a sebeobraz

Obě tyto základní kompetence však většinou

dostaly v našem dětství pár přesných direktů,

pár šrámů a někdy se nám pod rukama

dokonce rozpadly úplně

Jsou lidé, a není jich málo, kteří vlivem výchovy

dokonce zapomněli na své potřeby

- neuvědomovat si je bylo méně bolestné

Jiní nemají právo si je naplnit nebo musejí

čekat, než se uspokojí druzí

Jsou lidé, ve kterých rodiče vzbudili pocit,

že nemají žádnou hodnotu, že mohou

za špatné pocity svých rodičů

Lidé, kteří se na emoční stupnici pohybují

mezi apatií, studem, smutkem, bezmocným

odporem a zase zpátky

Lidé, kterým jejich sebeobraz sedí

za provinilýma očima, ve svěšených ramenou

a bodající hrudi

Programů, těchto neviditelných škůdců,

kteří maří naše aktivity a kazí náš pocit ze sebe

v nás může být mnoho

Jen některé z nich vznikly z nevhodných vět

našich rodičů

Více jich vzniklo neverbálně, tím, jak se tvářili,

když jsme si s nimi chtěli hrát, jestli jim přibylo

nebo ubylo energie, když jsme byli spontánní

a zářili divokou energií a tak dále

A ještě další programy vznikly už v dobách,

kdy jsme ještě neuměli mluvit a na které

nemáme vzpomínky

Mámin úsměv u kojení, oddaná vyrovnanost

u nočního vstávání… anebo jejich opak

Verbální, neverbální a preverbální zápisy

v naší nervové soustavě

Autopilotní programy, které nás řídí

Nepříjemné emoce nebo fyzické pocity,

pro které jsme si navykli hledat zdůvodnění

„venku“, v chování dětí, kolegy, partnera, v počasí

Někde paralelu s dětstvím dohledáte,

ale někde, a častěji, ne

Ráno se vzbudíte mrzutí a můžete si být jisti,

že něco z tohoto starého materiálu se

zkrátka a dobře zase jednou dostalo

skoro až k povrchu vědomí

Převládá ve vás smutná tónina a i když nevíte,

co se děje, je pravděpodobné, že někde,

návykově, neuspokojujete své potřeby

Anebo přejímáte zodpovědnost za pocity jiných

a ubíráte si energii nebo si dokonce něco vyčítáte

a kalíte svůj sebeobraz,

taky ze zvyku

Dnes tu nebudu líčit, jak dlouhá cesta vede

ke zvědomění jednotlivých autopilotů a

k vytvoření nových přesvědčení a návyků,

které potvrzují, že jsem dobrý a mohu

uspokojovat své potřeby

Dnes tu chci napsat, co dělat DO TÉ DOBY

Všechny naše strategie přežití, včetně

ignorování svých potřeb a umenšování své hodnoty,

povstávají z touhy necítit nepříjemné emoce

a pocity těla

Takže prvním krokem je začít tyto pocity cítit

a budovat si psychickou odolnost unést je

Příklad

Tuhle mi můj partner řekl (jemně),

že jsem mu vyprala bílou košili s barevným prádlem

a ať to nedělám, protože ji nechce mít šedou

Byla jsem ten den oslabená jednou osobní záležitostí,

která se už pár dnů vlekla a právě kulminovala,

a tak jsem po téhle maličké poznámce

začala mít špatné pocity

Mám už se sebou hodně zkušeností, a tak jsem

hned dala na stranu touhu ospravedlnit se

či najít jiný způsob, jak svým pocitům utéct

Nesoustředila jsem se ani na emoce

a zaměřila se jen na pocity těla

Bylo to, jedním slovem, strašné

Tlaky, tuhnutí, málo vzduchu, nerovnováha,

úplná ztráta energie… zkrátka plná retraumatizace

nějakého zážitku z dětství, kdy jsem jistě cosi zničila

K tomu pak, jakoby skokem z hyperprostoru,

proti mé vůli, balíček sebe devalvujících emocí a myšlenek,

nepochybně nástroj, jak si získat „rodiče“ zpátky

Opět jsem je odložila a zůstala s tím děsivým tělem

Asi po 40 minutách, které byly jako věčnost,

byly všechny pocity pryč, následovalo

už jen sdílení s partnerem a nedotčený

sebeobraz i vztah a právo na všechno dobré

v mém životě

A vjem, jako bych byla skoro až super hrdina

z komiksů svého syna, který s vírou čelí

každé nesmírné přesile protivníků :)

Těžko se to takto popisuje, kdo nezažil

naše kurzy, možná ani neví, o čem mluvím

Je v nás mnoho nášlapných míst, která vedou

do slepých uliček popření svých potřeb a

pošlapání svého sebeobrazu či naopak obrazu druhých

(Kolik lidí jen chodí po světě věčně mrzutých, věčně

toužících necítit své tělo a hledat úlevu v křiku!)

Zkuste to jinak

Buďte se vším tím obsahem v těle, zvědomujte,

nedělejte závěry o sobě, ani o druhých

Můžete třeba říct: Zase mě bolí celé tělo,

drž mě za ruku a když tě odstrčím,

zůstaň poblíž

Přejde to

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Archiv
Sledujte Ivetu
  • YouTube
  • Facebook App Icon
  • Instagram
  • LinkedIn
  • SoundCloud
bottom of page