Potřeby a sebeobraz (programy a protiprogramy začínají v těle)
Kvalita života závisí na dvou věcech
1) jak dobře si umíte naplňovat své potřeby a
2) jak dobře se vám daří o sobě smýšlet
Potřeby a sebeobraz
Obě tyto základní kompetence však většinou
dostaly v našem dětství pár přesných direktů,
pár šrámů a někdy se nám pod rukama
dokonce rozpadly úplně
…
Jsou lidé, a není jich málo, kteří vlivem výchovy
dokonce zapomněli na své potřeby
- neuvědomovat si je bylo méně bolestné
Jiní nemají právo si je naplnit nebo musejí
čekat, než se uspokojí druzí
…
Jsou lidé, ve kterých rodiče vzbudili pocit,
že nemají žádnou hodnotu, že mohou
za špatné pocity svých rodičů
Lidé, kteří se na emoční stupnici pohybují
mezi apatií, studem, smutkem, bezmocným
odporem a zase zpátky
Lidé, kterým jejich sebeobraz sedí
za provinilýma očima, ve svěšených ramenou
a bodající hrudi
…
Programů, těchto neviditelných škůdců,
kteří maří naše aktivity a kazí náš pocit ze sebe
v nás může být mnoho
Jen některé z nich vznikly z nevhodných vět
našich rodičů
Více jich vzniklo neverbálně, tím, jak se tvářili,
když jsme si s nimi chtěli hrát, jestli jim přibylo
nebo ubylo energie, když jsme byli spontánní
a zářili divokou energií a tak dále
A ještě další programy vznikly už v dobách,
kdy jsme ještě neuměli mluvit a na které
nemáme vzpomínky
Mámin úsměv u kojení, oddaná vyrovnanost
u nočního vstávání… anebo jejich opak
…
Verbální, neverbální a preverbální zápisy
v naší nervové soustavě
Autopilotní programy, které nás řídí
Nepříjemné emoce nebo fyzické pocity,
pro které jsme si navykli hledat zdůvodnění
„venku“, v chování dětí, kolegy, partnera, v počasí
…
Někde paralelu s dětstvím dohledáte,
ale někde, a častěji, ne
Ráno se vzbudíte mrzutí a můžete si být jisti,
že něco z tohoto starého materiálu se
zkrátka a dobře zase jednou dostalo
skoro až k povrchu vědomí
Převládá ve vás smutná tónina a i když nevíte,
co se děje, je pravděpodobné, že někde,
návykově, neuspokojujete své potřeby
Anebo přejímáte zodpovědnost za pocity jiných
a ubíráte si energii nebo si dokonce něco vyčítáte
a kalíte svůj sebeobraz,
taky ze zvyku
…
Dnes tu nebudu líčit, jak dlouhá cesta vede
ke zvědomění jednotlivých autopilotů a
k vytvoření nových přesvědčení a návyků,
které potvrzují, že jsem dobrý a mohu
uspokojovat své potřeby
Dnes tu chci napsat, co dělat DO TÉ DOBY
…
Všechny naše strategie přežití, včetně
ignorování svých potřeb a umenšování své hodnoty,
povstávají z touhy necítit nepříjemné emoce
a pocity těla
Takže prvním krokem je začít tyto pocity cítit
a budovat si psychickou odolnost unést je
…
Příklad
Tuhle mi můj partner řekl (jemně),
že jsem mu vyprala bílou košili s barevným prádlem
a ať to nedělám, protože ji nechce mít šedou
Byla jsem ten den oslabená jednou osobní záležitostí,
která se už pár dnů vlekla a právě kulminovala,
a tak jsem po téhle maličké poznámce
začala mít špatné pocity
Mám už se sebou hodně zkušeností, a tak jsem
hned dala na stranu touhu ospravedlnit se
či najít jiný způsob, jak svým pocitům utéct
Nesoustředila jsem se ani na emoce
a zaměřila se jen na pocity těla
Bylo to, jedním slovem, strašné
Tlaky, tuhnutí, málo vzduchu, nerovnováha,
úplná ztráta energie… zkrátka plná retraumatizace
nějakého zážitku z dětství, kdy jsem jistě cosi zničila
K tomu pak, jakoby skokem z hyperprostoru,
proti mé vůli, balíček sebe devalvujících emocí a myšlenek,
nepochybně nástroj, jak si získat „rodiče“ zpátky
Opět jsem je odložila a zůstala s tím děsivým tělem
Asi po 40 minutách, které byly jako věčnost,
byly všechny pocity pryč, následovalo
už jen sdílení s partnerem a nedotčený
sebeobraz i vztah a právo na všechno dobré
v mém životě
A vjem, jako bych byla skoro až super hrdina
z komiksů svého syna, který s vírou čelí
každé nesmírné přesile protivníků :)
…
Těžko se to takto popisuje, kdo nezažil
naše kurzy, možná ani neví, o čem mluvím
…
Je v nás mnoho nášlapných míst, která vedou
do slepých uliček popření svých potřeb a
pošlapání svého sebeobrazu či naopak obrazu druhých
(Kolik lidí jen chodí po světě věčně mrzutých, věčně
toužících necítit své tělo a hledat úlevu v křiku!)
…
Zkuste to jinak
Buďte se vším tím obsahem v těle, zvědomujte,
nedělejte závěry o sobě, ani o druhých
Můžete třeba říct: Zase mě bolí celé tělo,
drž mě za ruku a když tě odstrčím,
zůstaň poblíž
Přejde to
Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz