Jsem pro tebe toxický/á

19/08/2019

Uplynulých patnáct let jsem byla
obklopena lidmi, kteří
příliš nemluvili o svých bolestech,
potřebách, o tom, co jim chybí
Pokud se dostali do stresu, vyšly
z nich tyto informace zastřeně
ve formě kritiky anebo se stáhli

Dnes chápu, že to byl krystalický odraz
mého vnitřního vývoje
Měla jsem se naučit postavit se za sebe
a zdánlivá „nespravedlnost“ 
hněvivě vyjádřené kritiky 
mi to umožnila

Před třemi lety se situace změnila
Najednou se začali objevovat lidé,
kteří měli pocit, že jim ubližuju já
Vyjadřovacími prostředky tu byly
němé, popřípadě tiché výčitky
či víceméně jemné konstatování, 
že moje chování (přílišná blízkost,
přílišná vzdálenost, přílišný 
optimismus či negativita…)
působí druhému nepříjemné pocity

K mému překvapení se ukázalo,
že se ráže těchto měkkých střel
strefuje přímo do jakéhosi
citlivého místa na mém těle
Uvědomila jsem si, že se dokážu vypořádat
s „mámou“, která je se mnou nespokojená,
je nevrlá, zrychlená a chce mě
co nejrychleji odmávnout, umlčet…
… že ale nemám odpověď na „mámu“,
která trpí, protože jsem, jaká jsem

Pamatuju si přesně na ten 
zvláštní pocit, jako by mé tělo dezintegrovalo,
zem se začala houpat, rovnováha vzala zasvé
a já procítila stud a vinu malého dítěte:
JSEM PRO MÁMU TOXICKÁ.

Ten, kdo si v dospělosti ještě nedovolil
znovu tělesně a emočně prožít tento pocit,
nemůže plně porozumět knihám o sebelásce
Logicky chápe, ale ve skutečnosti nerozumí, 
jaké následky má pro dítě, když se máma
neumí emočně regulovat, nepřebírá
zodpovědnost za své pocity a dává dítěti
pocítit, že je s ním něco zásadně špatně

Ten pocit se ani nedá popsat a raději 
ho nepopisovat
Jakmile se ovšem objeví 
(Jsem toxický, ubližuju druhému.),
vezme vám sebeúctu, sílu, dokonce
právo na cokoliv
Zbude jen palčivá touha všechno napravit,
popřít se, udělat cokoliv, aby bylo
druhému lépe

Jak se stále více otevírám a nechávám
pocity uzavřené kdesi 
v časových kapslích těla, volně proudit,
překvapil mě v uplynulých dnech
(na dovolené) znovu
tento prastarý dětský prográmek a
znovu s někým, kdo je něžný, měkký
a chce mi jen dobře

V takové chvíli pak klasicky
- jako při každé retraumatizaci -
slyšíte z padesáti vět jen tu jednu,
tu, která podporuje starý program:
„Jsem pro mámu toxická. 
To, jak se cítím, tvářím, co říkám,
co dělám… jí dělá zle.“
A propad do patra, kde vás to nutí
se plazit při zemi, nepřekážet, vybrat 
ze šatníku jakýsi přijatelný úsměv
a sadu pozitivních vět a přilepit si je tvář

Naštěstí jsou dávno pryč časy
mého nevědomého prožívání
starých paměťových stop
A tak jsem si poodstoupila, dlouze
mluvila a prociťovala
„transformovanou mámu“
(Všechny tvé emoce jsou vítány…
… zvládnu je… vítám je… jsem tu pro tebe)
a pak všechno jemně propovídala
i se „zástupnou mámou“,
drahou přítelkyní, se kterou jsme 
na nejkrásnější dovolené mého života

Následovalo prolnutí, větší, hlubší
než kdy jindy
A večer tanec na střeše vily,
zatímco se v dálce otáčí ruské kolo
a salvy ohňostroje a smíchu v ulicích
slaví svátek Svatého Focy

 

Iveta Havlová
www.ivetahavlova.cz

 

 

 

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv