Proč nevíme, co chceme

07/10/2019

Často, když se neúspěšně snažíme rozhodnout,

co chceme nebo nechceme, nejsme prostě jen

nerozhodní, jde o mnohem víc

Myslíme si, že nám jde o auto, divadlo nebo nádobí,

ve skutečnosti ale často jde o nějakou

neuspokojenou potřebu z dětství

A naproti ní, jako zeď, stojí několikametrová

- léta stavěná, do terénu vrostlá –

strategie přežití

A tak se v našem přemítání anebo komunikaci

stále střídají tyto dvě polohy:

touha a strategie přežití (strach toužit, strach z důsledků)

Přičemž všechny naše neuspokojené potřeby a touhy

jsou vždy na dosah

A tak toužíme po A (a zároveň se A děsíme),

ale vzápětí toužíme a děsíme se i B, K a Z

Navíc jsou často zdi strategií přežití vedle sebe

postaveny v řadách tak natěsno, že je těžké

se přes ně vůbec kamkoliv dostat

Příklad: Dvojice jde na večeři

On: Kam bys chtěla jít?

(strategie přežití Vyhovovat a vysloužit si lásku)

Ona: Kam ty?

(strategie přežití Vyhovovat a vyhnout se hněvu druhého)

On: Mně je to jedno.

Ona: Mně taky.

(Nikdy nic není jedno. Buď jsem v naučené bezmoci

anebo se bojím.)

On: Řekni.

(Začíná se uvnitř trochu zlobit, protože má zároveň

útěkovou strategii přežití. Potřebuje se přemísťovat, aby

v něm nevzlínal neklid. Zároveň je zvyklý, že rodiče

rozhodovali bez „zdržování diskusí“.)

Ona. Tak třeba do té turecké, jako včera.

(Jeho naléhání ji zatěžuje. Také nemá z dětství

vybudovánu kompetenci rozhodovat a zároveň

se bojí důsledků, jeho nespokojenosti. Ani jeden

neumí skutečně diskutovat, tvořit kompromis.)

On: Tam, co včera? (pochybovačně)

Ona: Ale můžeme i jinam. (rychle)

On: A nechtěla bys do jiné turecké?

(Její převládající strategií přežití je „ustrnutí“,

to je nejnižší energetické pásmo života a dává jí

jen málo prostoru pro exploraci, změnu. Ona se

uklidňuje stereotypem. On ve své útěkové strategii

přežití se uklidňuje změnou a o něco radši zkouší

nové věci. Ona po novém, oživujícím, také touží,

ale často ji zastaví její strategie přežití.)

Ona: Klidně

On: Co tahle?

Ona: Ta se mi nelíbí.

(Vyhověla mu, a tak má teď chvíli sílu vyjádřit,

co cítí. Ještě nemá strach z jeho hněvu.)

On: Hm

Ona: Ale můžeme tam jít. (nastupuje úzkost)

On: Tak vyber nějakou, co se ti líbí.

(jde do rezignace – nevyhovím ničím, nezískám lásku)

Ona: Tak pojďme do té, co jsi navrhoval. Je v pohodě.

(propadla se do paniky – dělám potíže, budou se zlobit)

On: Co kdybychom popojeli dál busem a pak šli zpátky

a ještě se podívali? (V jeho strategii přežití je víc prostoru)

Ona: Ano (úlevně)

On: Co tahle?

Ona: Tady na mně táhne.

On: Nebo Mexico?

Ona: Tam jsem byla a nic moc.

On: Tahle?

Ona: Bufáč

On: A hele, už jsme zpátky v té tvojí turecké. Pojďme tam!

(Bezvýchodnost už tak velká, že se snížil původní standard.

Vlastní potřeby úplně zmizely a strategie přežití zvítězila

na plné čáře: Hlavně ať mě má maminka ráda a neopustí mě.)

Ona: Vážně? Je to tam fakt moc dobrý.

On: Ale jo. Dám si tam jehněčí kotletu.

A tak nám tu proběhla zcela nereálná komunikace

Namísto živých lidských bytostí

se tu potkaly robotické strategie přežití

O jaké principy tu šlo doopravdy?

Pojďme se podívat do většího detailu na onu ženu

Jaké touhy a programy potřebuje v sobě odhalit,

aby vůbec byla schopná pochopit, co se v ní děje?

1. Vyhýbá se novotám. Uklidňuje ji to, ale zároveň to nesnáší.

Chce poznat něco nového, ale zároveň mít kontrolu.

2. Bojí se, že ji zase převálcují, jako v dětství.

3. Touží, aby jí maminka vyhověla, aby ji poslouchala.

Aby na ni netlačila a počkala.

4. Chce, aby se „mamince“ čas s ní strávený líbil

(vybraná restaurace).

5. Potřebuje cítit volnost nepoznanou v dětství,

například mít možnost změnit názor.

Partner byl v této situaci stejně nevědomý jako ona

Jeho program vyhovění mamince ale byl

s jejími programy kompatibilní

Takže ustupoval, nabízel prostor, vyhověl

a dostal za to její úsměv

Je ale pravděpodobné, že tímto tlakem na sebe

ještě podpořil nechuť a vyčerpání

z blízkého kontaktu a svou strategii útěku

(možná teď najednou bude mít v zaměstnání

„moc práce“ a se svou milou se týden neuvidí)

Vždy se snažme pochopit, co se v nás děje

a upřímně komunikujme o svých pocitech a vzorcích

Možná nás to v dané chvíli ještě víc zpomalí,

protože zjistíme, jak komplikovanému bludišti

ve svém nitru čelíme a že pro zralé rozhodování

nejsme vůbec vybaveni… ale přesto půjde,

možná poprvé, o reálnou komunikaci

Odezní různé pachuti, neplodné zacyklení

A začne se rodit jasnost, sebeúcta

a svobodná vůle

 

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Sdílet na Facebook
Sdílet na LinkedIn
Please reload

Výjiměčně dobré čtení

Včera se mě zeptal kamarád,

jak se pozná (psychicky) zdravý člověk

Tady je pár rysů,

které já osobně považuji za významné

...

Takový člověk

dělá věci, které...

Psychicky zdravý člověk

26/03/2017

1/1
Please reload

Nejnovější články
Please reload

Archiv