Pokud jsme vyhořelí, jsou i naše děti

„Proboha, co jim mám koupit pod stromeček? Se vším si hrajou jeden večer a pak už se to tam jen celý rok válí…“

Dokud jsou děti maličké, je to jednoduché. Jak nám rostou, stávají se více „námi“. Jejich energetické vzorce, naděje a beznaděje, strukturování času, životní scénáře… se začínají podobat těm naším. A nastupuje problém s dárky a se smysluplnou zábavou. Děti, stejně jako každý, jsou dokonalý výpočetní stroj, fungují s bezchybnou logikou. Záleží ovšem, jaká data do nich naťukáte. Pokud nudu a konzumenství, zadělali jste si na Dudleyho Dursleyho, bratrance Harryho Pottera. Budou se prostě snažit znásobit si potěšení dvourozměrným stupňováním téhož požitku, třeba přejídáním nebo dárky (Loni 36 dárků, letos tedy 38!), takže dříve nebo později narazíme na limit.

JAK ŽÍT, JSME SE NAUČILI V DĚTSTVÍ

Fungování své rodiny ale není tak lehké změnit. Pravděpodobně jedeme ve velice podobných vzorcích, jako naši rodiče – jen namísto úporného leštění nádobí, třeba úporně pracujeme v korporaci. A stejně tak se neumíme bavit, cítíme se stíháni časem, vedeme zástupné rozhovory a zavádíme nudné rodinné rituály namísto skutečné intimity.

Pokud jsme byli vychováni v tom, že se plní povinnosti, jí se, kouká na televizi a jezdí na návštěvy k prarodičům, kteří tráví čas podobně… možná i my jedeme pořád ve stejné koleji a naše děti od nás slyší většinou jen věty typu: Jez. Nevrť se. Dělej! Nemůžeš být zticha? Můžeš mi laskavě vysvětlit… Kdybys se jen trochu snažil… Neotravuj pořád… Tak hraj! Dej pusu dědovi! (na studené, olízlé rty, které dítě děsí.)

Jak žít, máme v sobě vetknuto od dětství. Jsou to v podstatě dva alternativní scénáře, které se dají nazvat:

MOZEK ZAMĚŘENÝ NA PŘEŽITÍ (přežívání)

MOZEK ZAMĚŘENÝ NA ŽITÍ (kreativitu, radost, sdílení)

Navíc jsme stiženi slepotou. Pokud neznáme nic jiného, nevíme, jak moc jinak se dá žít. A novinky typu drahých dovolených (protože děláme v té korporaci) jsou co do způsobu prožívání, vlastní tvůrčí aktivity, komunikace… jen starým dobrým Lipnem s apatickými rodiči.

Potkat se se svými slepými skvrnami můžete jen v porovnání s něčím jiným, někým jiným, zvenku.

5 LEHCE DOSTUPNÝCH RADOSTÍ

Pro začátek, jako takovou rychlou záchranu situace v rodině doporučuji, aby měl každý člen rodiny pět různých pilířů smysluplného trávení času. Pět pilířů, o které se může opřít prakticky v každé chvíli. Nepatří sem tedy lyžování nebo kurzy, na které jste přihlášeni, protože ty jsou jen jednou za čas. Potřebujete mít něco, co bude okamžitě po ruce, stejně jako je po ruce jídlo, mobil, internet.

Nejdřív začněte inventurou, jak jste na tom s lehce dostupnou radostí teď. Například:

TÁTA: povídání s mámou, práce se dřevem v garáži, internet (v létě kolo)

MÁMA: povídání s tátou, jídlo, internet

STARŠÍ DÍTĚ: PC hra, kamarádi dostupní na mobilu, televize, čtení komiksů (v létě kolo)

MLADŠÍ DÍTĚ: starší sourozenec, televize, jídlo (v létě trampolína)

Nic moc, že? A tenhle příklad není žádná rarita.

PŘÍKLADY LEHCE DOSTUPNÝCH RADOSTÍ:

1. Přiveďte děti k lásce ke čtení a zapište je do knihovny. Choďte tam s nimi, ukazujte si úlovky. Seďte tam a předčítejte si dobrá místa, na která v knížce narazíte. Čtěte dětem doma – i těm, které už umějí číst! Předčítaná kniha se vám musí líbit, jinak ji nedočtete. A váš nezájem je to nejhorší, co se může stát. Pokud v tom nemáte energii vy, nebudou ji tam mít ani děti. A pak si s nimi o knížce povídejte. Ano, 90% je něco s dětmi prožít, ale těch zbývajících 10% věnujte integraci. Jinak po vás zážitky jen sklouznou a nebudou se splétat do té krásné, barevné mapy, kterou by měl váš život být.

2. Naučte je něco vyrobit rukama. Něco, co ti, na kterých jim záleží, budou používat každý den. Ze školy a z družiny mají většinou zafixováno: Když něco vyrobím, tak se na to máma koukne, řekne „Hezký.“ a pak už to nikdy nevytáhne. A tak jim vyrábění většinou splývá s marněním času a má pachuť zklamání. Proto promyslete a prociťte, k čemu vám vaše výrobky budou. Vytvořte kolem nich příběh a skutečně je používejte anebo je běžte společně darovat sousedům nebo do domova seniorů (například domácí zubní pasty nebo zázračný medový sirup proti nachlazení). Anebo krásný diář, který potom uvidí u mámy a táty v kabelce nebo na stole každý den.

3. Vyrobené věci se mohou stát součástí nových rodinných rituálů. Například v přírodě natrhané byliny, které jste nasušili a vyrobili čajové směsi, vás mohou těšit každý den až do vyčerpání zásob. S mladším synem jsme si zavedli malý čajový rituál po příchodu ze školy.

4. Naučte je průběžně cvičit. Zvyšovat svou sílu, normálně doma, se svou váhou (staré dobré cviky ze základní školy) nebo maličkými činkami. A taky pružnost. Cvičte s nimi. Vyvěste si na nástěnku tabulku, do které budete zapisovat odcvičené cviky a taky pokroky.

5. Zpívejte si s nimi. Učte se s nimi na hudební nástroj a hrajte a zpívejte legrační písničky i písničky jejich idolů. Pozvěte kamarády svých dětí a zpívejte u ohníčku. Zkoušejte spolu skládat písničky, později to začnou zkoušet sami.

6. Tančete spolu doma, vymýšlejte si zajímavé kreace nebo je zkuste napodobit podle videa na internetu.

7. Pěstujte s nimi kytky, bylinky, zeleninu. Jejich může být klidně jen jedna květina (orchidea, masožravka, lilie), kterou si vybrali, keříček citrusů nebo bylinka stévie se sladkými listy. Zase, musí v tom být příběh a musí to být praktické.

8. Zapojte je do péče o domácnost, ale zůstaňte zapojení s nimi. Vařte podle videa. Vařte něco, co je láká, i kdyby to pro začátek měla být domácí Coca-Cola nebo tatarák. Vařte podle krásných obrázkových knih.

9. Natočte legrační i láskyplné video a pošlete ho babičce.

10. Venčete spolu psy, zpívejte si u toho, plánujte detaily videa pro babičku, vymýšlejte recepty na nové zázračné medy a sirupy z pampelišek, řešetláku, rakytníku…

Veďte společně kroniku zážitků vaší rodiny.

Kolik radostného pohybu, družení se, sdílení, tvoření máte v rodině? Jak moc si vy sami užíváte svůj život a čas s dětmi? Udělejte si inventuru, ale neplačte a pusťte se do díla! On i Dudley Dursley, tedy herec, který ho hrál, je dnes štíhlý jako proutek. Všechno se dá změnit.

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz