Ztrátu denního rytmu může psychika vnímat jako ztrátu mámy a smyslu

Mít program, plán napojený na další lidi,

je pro mnoho z nás otázkou

téměř života a smrti

Nevědět, co dělat

nebo nevědět, co má smysl,

je totiž v psychice často

„zadrátkováno“ do dvojičky

s ranou dětskou vzpomínkou:

Máma tu není. Nic nemá smysl. Nic není.

Malé dítě se cítí v bezpečí, naplněné

a má touhu zkoumat svět a něco vykonat,

jen pokud je s mámou

Ta mu dává energii dotekem, pohledem,

vede ho a podporuje, vytváří strukturu dne

Bez ní se dítě ocitá doslova v černé díře

(což si možná ještě i pamatují lidé,

kterým se před třetím rokem věku

narodil další sourozenec do rodiny,

kde byla máma na děti sama):

Nic nemá smysl.

Je potřeba jen přečkat hluché místo bez mámy.

Otupit se. Usnout. Přejíst.

Nedávná karanténa si zaskotačila

na šachovnici naší psychiky

Pro někoho byla vítaným útěkem, odpočinkem

od přetížení nevyhovujícím životním stylem

Pro jiné zdrojem úzkosti a snahy

zachránit sebe nebo „mámu“ (vládu, českou ekonomiku)

Pro další příležitostí zlobit se na nekompetentního

tátu („premiéra“, „vládu“, silové postavy

veřejného dění)

Pro ještě další momentem nalezení dočasného smyslu

(pomoc slabším, tedy v psychice možná u některých

zase přetížené, zoufalé mámě, sourozencům)

A jiní se propadli až na dno raných zranění,

tedy do apatie: Nikdo tady není. Nic nemá smysl.

Mít strukturu, řád, program a napojení

na další lidi (spolupracovníky, kamarádku

ve vedlejší ulici, ne na druhém konci města,

rodinu – jinak, než přes displej počítače)

a cítit, že běh našich dnů má smysl,

je pro naše duševní zdraví zásadní

Ne náhodou v karanténě leckdo přibral pár kil,

ztratil něco vlasů, nemohl se nadechnout

Můj kamarád, laický psycholog a filosof,

mi řekl, že je ještě i teď stále tak trochu mimo tělo,

že se nemůže dodechnout a že je,

podle všeho, jeho tělo stále

„strachem bez sebe“

Pečujme o své vztahy

a plánujme své dny tak, aby v nich

bylo místo pro radostné tvoření

i naplňující bytí spolu

Pečujme o smysluplnost, jako nikdy předtím

Ať naše dny nestojí na principu

přesunování se z místa na místo

a vykonávání kvantity věcí v poklusu,

kde prchavý pocit uspokojení z výkonnosti,

zastře pravou povahu věcí

Hledejme nejvyšší pocit smysluplnosti

Činnosti a kontakty,

které hluboce rezonují v srdci

Kultivujme naši schopnost tvořit,

prožívat své tělo, blízkost s druhými

Každé vynucené zastavení

nás prověří

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square