Nezralá versus dospělá komunikace

Dítě v nás se snaží situaci ROZSOUDIT

- zjistit, kdo za ni může

Vždy, když obviňujeme, obhajujeme se

nebo se bičujeme,

jsme znovu malým dítětem

…

Dospělý zaměřuje své myšlenky a energii

k tomu, jak situaci ŘEŠIT

Nabízí druhému dohodu a spolupráci,

a když není možná, řeší situaci sám

…

Pokud vás kdokoliv ve vašem okolí obviňuje

anebo se obhajuje nebo bičuje,

je v nezralém stavu vědomí

Je jen na vás, jestli se k němu připojíte

nebo budete jednat zrale

…

Zralým chováním je potvrdit emoci druhého

(že existuje a respektujete ji, ne, že je správná)

a pak mu dát čas zaregistrovat,

že nestojíte proti němu

Až poté můžete začít hledat, co způsobilo

pád do dětského módu

…

Jaký pocit ve druhém daná situace vyvolává

- například křivdu, opuštěnost, nezaopatřenost,

bezcennost… a s tím související

hněv (obviňování)

strach (obhajování se)

vinu (bičování se)

…

Tyto pocity bývají chronické, a tak

ani řešení dané situace

není přímočaré a trvalé

…

Je potřeba, znovu a znovu, druhému

naslouchat, potvrzovat reálnost jeho emocí

a zajímat se o jeho pocity a

neuspokojené potřeby pod nimi

…

Lepší, než se ptát: „Co potřebuješ?“

je ptát se: „Jak bys se chtěl cítit?“

A pak hledat způsoby, jak si vzájemně

vyjít vstříc

…

Když se nezaměřujeme na boj,

ani na automatické plnění POŽADAVKŮ druhého,

ale na jeho POTŘEBY, zjistíme, že existuje mnoho cest,

jak mu lze pomoci s jejich naplněním

…

Distribuce viny je jen dětinská hra,

která se nám kdysi, ne naší vinou,

zadřela pod kůži

Požírá čas a nevede nás k pochopení toho,

co doopravdy cítíme

…

Dospělý soustředěně rozplétá klubko

zakuklených potřeb a hledá,

jestli si v dané situaci

můžeme vyjít vstříc

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz