Tanečky kolem domácích prací

Málokdo má rád domácí práce

Jednak nás k nim rodiče většinou nepřivedli

dostatečně brzy, systematickým a sympatickým způsobem,

abychom je začali považovat za běžnou součást života,

jednak jsme kultura zaměřená na zábavu, potěšení

a kariérní seberealizaci

Už od průmyslové revoluce žijeme s tím, že

Všední a Rutinní je potřeba minimalizovat

Spolu s široce rozšířeným syndromem oběti,

kdy se matka (či oba rodiče) přetěžují, žádají málo

a následně předvedou hysterický výstup

(jsem vaše služka, tvůj život bych chtěla mít…),

není divu, že jsme k domácím pracím nejen nepřilnuli,

ale trpíme směrem k nim až fóbiemi

Uklízet, nakoupit, uvařit, zašít, vyměnit, opravit

– a ne jednorázově a nevšedně,

ale denně, stále dokola, bez nároku na potlesk,

na nás leží jako břemeno

a když jsme ve vztahu

(protože tam se můžeme „potěšit“ projekcemi)

taky jako bezpráví a křivda

A tím více může narůstat touha

maximalizovat potěšení a seberealizaci

a minimalizovat vše ostatní

Jak je ovšem notoricky známo, život není

o maximalizaci jednoho (většinou kompenzačního těšítka)

a minimalizaci ostatního („fádních“ lidských potřeb),

ale o přiměřené péči o mnoho oblastí života

Trvalo mi dlouho, než jsem začala mít ráda

složenky, různé povinné pravidelné platby

(jsou výrazem toho, že žiju a mám potřeby)

A trvalo mi ještě déle, než jsem docenila význam a krásu

oněch stále se opakujících činností kolem

provozu domácnosti

(jsou dnes pro mě doslova výrazem bezpečí, uzemnění

a posvátnosti faktu, že mám rodinu a domov)

Vstát, zalít si zahrádku a krásně uklidit kuchyň

jsou moje ranní radosti, při kterých zažívám až

stavy blaženosti

Cestou jsem se musela vnitřně doslova rekonstruovat

Ujasnit si, co je v životě podstatné a jestli se chci

každý den projít procházkou ke studánce

anebo jestli dávám přednost batohu s vodou na zádech

s vyvedenou hadičkou

Tedy, jestli chci šetřit časem, abych mohla unikat

před životem

anebo chci život žít

Přitom jsem musela změnit energetický vzorec,

který jsem si zafixovala už v dětství

Přepsat vnitřní nastavení těla, kdy na počátku

nějakého úkolu jsem vždy zatnula celé tělo,

zadržela dech a v odporu co nejrychleji provedla,

co se ode mě žádá

Dnes pracuju pomalu, dýchám a stále uvolňuju

„táhla“ v těle, která chtějí na kyslíkový dluh

domácími pracemi prosprintovat

Na konci nehodnotím, jestli jsem odvedla

dokonalou práci, ale jak jsem si ji užila

Mám taky vnitřní svolení mít doma pár dnů

nepořádek, pokud něco ve mně potřebuje zastavit

Když spolu žijí dva lidé, kteří ještě nemají rádi život

a namísto všedního touží po nevšedním,

po odpočinku od života, po únicích,

nebo lidé, kteří život se zatnutými zuby a vypětím sil

jen zvládají,

tančí si kolem domácích prací klasické tanečky

Jeden něco udělá pro domácnost, třeba

něco většího, a druhý pocítí záchvěv viny,

pocit, že by se měl vybičovat a něčím dorovnat,

anebo aspoň pocit, že to druhý očekává

a že se jinak bude zlobit

No a má pravdu

Když dělám jen s nechutí a zatnutými zuby,

pak sčítám, porovnávám a zlobím se

Když spolu žijí dva vědomí lidé, kteří už vědí, že hledat

smysluplnost a příjemnost v nevyhnutelném

je náplní života, pak když jeden něco udělá

nebo se tím i pochlubí, druhý mu prostě jen

pogratuluje k úspěchu

A to nejlepší, co může udělat, je inspirovat se

Může se partnera vyptat, proč tyhle úkoly dělá,

co to pro něj symbolizuje, jak se u toho cítí,

jestli mívá krize a jak s nimi zachází

Není nic cennějšího, než moci se inspirovat

nitrem druhého

Dokreslovat si své chybějící „mapy“, skládat střípky

mozaiky, učit se, co je to mít rád život

Jdu pohnojit, zalít a sklidit pár okurek a rajčat

a u toho pozdravím straku v okapu

Iveta Havlová

www.ivetahavlova.cz

Štítky:

Výjiměčně dobré čtení
Nejnovější články
Archiv
Tagy
Sledujte Ivetu
  • Facebook Basic Square
  • Twitter Basic Square
  • Google+ Basic Square