Co potřebujeme ke zralé komunikaci (seberegulaci - sebeobraz - energetický vzorec - know-how)
Namátkou:
· Dokázat si udržet klid a dobrý pocit, i když se druhý zlobí anebo říká, že kvůli vám trpí.
· Udržet si jasnou hlavu, i když na vás útočí pocity viny, studu, strachu, hněvu.
· Umět sám sebe vyvinit a udržet si pozitivní sebeobraz bez nutnosti očerňovat druhého.
· Dokázat mobilizovat svou energii, aby jí bylo dost k ochraně vlastních hranic.
· Znát rozdíly mezi tím, jak komunikuje člověk s toužící a vyhýbavou vazbou.
· Umět komunikovat s člověkem, „který nekomunikuje“.
· Umět mluvit takovou řečí a v takovém fázování, abyste se vešli do „okénka tolerance“ druhého a nevehnali ho do traumatického víru, kde se už komunikovat nedá.
· Mít mentální mapy na to, co je ve vztahu spravedlivé a co ne.
· Mít mentální mapy pro koncept zodpovědnosti za své pocity a potřeby a zároveň vědět, jak zrale nastavit partnerskou spolupráci.
· Umět procítit či se pozorným nasloucháním dostat od povrchních prohlášení až ke kořenům špatných pocitů druhého.
· Nepřebírat zodpovědnost za emoční stav druhého a umět cítit, že je to tak v pořádku, dokonce pro druhého velmi cenná příležitost získat zralou sílu.
· Dokázat sám sebe vnímat jako hodnotného člověka, se kterým je radost žít.
· Vědět a dokázat i vnitřně souznít s tím, na co všechno mám právo. Mít tyto myšlenky navázány i na energetický vzorec těla a udržet se v klidu, i když se dostaví negativní reakce druhého.
· Mít vybudovanou dostatečnou stresovou kapacitu pro "odložení sebeobrany". To znamená, mít zpracovánu
nezralou panickou reakci, že "pokud se okamžitě neobhájím, stane se něco strašného".
· Znát postupy, jak druhého okamžitě zklidnit „validací“ jeho potřeb a mít zpracovány své protiprogramy, které obvykle brání validaci dát.
· Mít dostatečně posílenou autonomní nervovou soustavu, aby i po jednom, dvou, třech… spouštěčích v průběhu rozhovoru (přenášení viny, kritika, výsměch…) jste byli schopni udržet pozici „zralého dospělého“, který druhého z jeho traumátka dovede zpět ke klidu a spolupráci.
· Mít alespoň částečně zpracována dětská zranění (a na ně navázané automatické reakce) týkající se opuštění či nedostatečné přítomnosti a pozornosti rodičů… tak, abyste při ochládání či oddalování partnera necítili paniku a nevzdávali se svých potřeb.
Když jsme v nějaké oblasti teprve na začátku, když se ji začínáme učit, někdy si myslíme, že stačí znát pár pravidel nebo triků. Zvlášť u komunikace nás to k tomu často svádí… Ve skutečnosti nejde jen o to vědět, co a v jakém okamžiku říct. Pokud jsme prožili dětství v rodině, která nepoložila dobré základy naší sebehodnotě, naší víře v dobrou vůli druhého a možnost dorozumět se, či nás dokonce naučila být hyper ostražití, bojácní, přecitlivělí, submisivní, unikající, ovládající, obětující se, preventivně útoční… pak slova a naučené poučky jsou jen malým lístkem v oceánu rozbouřených spodních proudů, které nás ovládají. Tedy, víme, co bychom měli říct, ale nedokážeme to. Anebo se o něco pokusíme, ale vydržíme jen pár okamžiků, jen do prvního spouštěče.
Proto jsem pod názvem Zralá komunikace (což je trochu úzký název s ohledem na obsah kurzu) vytvořila metodu, jak co nejjednodušším způsobem ve 12 týdnech nacvičit s lidmi emoční seberegulaci, techniky pro přeprogramování starých vzorců a můj přístup ke zralé komunikaci.
Zvu Vás na bezplatnou ukázkovou lekci kurzu Zralá komunikace I., která se koná 23. září, do Centra K3, Karlovo náměstí 3, Praha 2. Samotný kurz pak poběží od 7. října každý čtvrtek 9:15 – 12:15h. Detailní pozvánku najdete zde: https://www.ivetahavlova.cz/kopie-zral%C3%A1-komunikace-i-12tit%C3%BDd-do
Iveta